Martina Kučerová
Rozhovor s Martinou
Martino, mohla by ses představit čtenářům a podporovatelům ULAPO? Jaké byly Tvé profesní začátky?
Původní profesí jsem zdravotní sestra. Začínala jsem v akutních oblastech nejprve na ARO, kardiologii a postupně jsem přecházela do ambulantních pracovišť – např. gynekologická ambulance, pediatrie.
Jaká byla cesta k laktačnímu poradenství?
Při mateřské dovolené s druhým synem jsem vystudovala VOŠ obor nutriční terapeut a začala jsem se věnovat výživě. Nastoupila jsem do Fakultní nemocnice Bulovka, jako nutriční terapeutka. Zde jsem působila na mnoha odděleních, ale především kmenově na pediatrii. V roli nutriční terapeutky se mi otevřel zcela jiný pohled na souvislosti, kterými nejen ženy při hospitalizaci procházejí.
V té době jsem právě dokončovala rovněž kurz laktační poradce zdravotník. Začínala jsem pomáhat s kojením ženám v rámci pediatrického oddělení a získala tak praxi v kojení různě starých dětí.
Jaké byly Tvé první postřehy a dojmy?
Všímala jsem si problémů, které ženy s kojením měly. Jejich dítě bylo hospitalizované z jiných zdravotních důvodů než výživa a matka byla doprovod. To, že měly problémy s kojením, nikdo neřešil, neptal se, pokud nebyl důvod přijetí spojený s neprospíváním dítěte.
Jaké měly problémy ženy před 15 lety? Byly jiné než mají dnes?
Jiný byl přístup a způsob vnímání různých situací. Řešili jsme skutečné problémy, které již nastaly a ne ty, které “mohou” nastat. Dnešní matky jsou na jednu stranu více informované, na druhou stranu si mnoho těchto informací protiřečí. Ženy jsou konfrontovány s dokonalými fotkami a příběhy na sociálních sítích a to je stresuje, neboť běžná denní realita je jiná. Často dnes řešíme otázky typu, co mám dělat, kdyby nastalo to a to… Jenže ono nemusí nastat nic. Stačí svou pozornost namířit na sebe, na dítě a propojit se. Prostě jen být, nestresovat se z problémů, které nemám, jen jsem je někde četla.
Jaké byly nejčastější problémy maminek v nemocnici?
Problémy s kojením jsem tenkrát odhalovala tak nějak mimochodem, nebyla to moje hlavní pracovní náplň. Díky možnosti otevřeně a v klidu komunikovat o výběru vhodné diety nejen pro matku, ale také pro dítě se souvislosti a problémy s kojením teprve objevovaly.
Ty se tolik nelišily od těch dnešních, ale je zvláštní, že je ženy často nevnímaly jako problém, ale jako součást kojení. Jako fakt, že to prostě musí vydržet.
- Bolest při kojení
- Bolavá záda při nevhodné, pokroucené kojící pozici
- Nedostatečná tvorba mateřského mléka
- Poraněné bradavky, stres apod.
A dál…jak začala Tvá spolupráce s pediatrickou ambulancí a jak probíhala?
V roce 2010 jsem založila vlastní nutriční poradnu a začala se věnovat výživě komplexně. Učila jsem se za pochodu jak praktikovat laktační poradenství a pracovat i v terénu.
Následující profesní cesta — paralelně s nutriční poradnou, byla pediatrická ordinace a můj návrat k původní profesi zdravotní sestry. Zde jsem se do laktačního poradenství pořádně „obula“.
Nejprve jsem péči v kojení poskytovala v rámci preventivních prohlídek, to ale nebylo dlouhodobě možné. Poradenství se tak přesouvalo do čekárny a postupně jsem se začala více zaměřovat právě na návštěvní službu. Což se velmi osvědčilo.
Podařilo se nasmlouvat kódy a vykazovat péči laktačního poradenství a první návštěvu sestrou v domácnosti ze zdravotního pojištění dítěte. Tím se má praxe v terénu naplno rozvinula a výlučně kojených dětí přibývalo. Služby jsme nabízeli standardně všem ženám, které registrovaly své novorozence v naší ordinaci. Dařilo se nám tak předcházet potížím. Včas upravit například nevhodnou techniku kojení a tím předejít dalším problémům.
Abychom však mohli péči vykazovat na poštovnu, musela jsem si zopakovat akreditovaný kurz pro laktační poradkyně. Můj 12 let starý certifikát nebyl uznán.
Již na kurzu vyvstalo z úst poradkyň mnoho otázek k práci v terénu. Proto jsem se rozhodla reagovat na tuto situaci založením profesního spolku a vytvořením prostoru pro sdílení a předávání zkušeností mezi jednotlivými poradkyněmi a odborníky.
Právě zde vidím hlavní smysl naší činnosti. Chceme našimi aktivitami přispět ke standardizaci poporodní péče. Ta by měla být běžná a dostupná všem ženám a také hrazená ze zdravotního pojištění.
