Kojení nemá bolet
Žena je po porodu velmi citlivá jak psychicky tak fyzicky. Vnímání těchto změn a pocitů je velmi individuální záležitost, proto je obtížné poporodní stav a rekonvalescenci standardizovat.
Vše má svůj čas, každá maminka a miminko je jiné. Společně procházejí naprosto jedinečným procesem a na tuto jedinečnost a individualitu by poporodní péče měla navazovat.
Když jde všechno hladce!
V případě, že kojení probíhá bez problémů, miminko se přisaje. Chvíle kojení jsou potom odpočinkem a darem. Maminka relaxuje, a užívá si první intimní chvíle s miminkem, které jsou jenom její. Dochází k uvolňování hormonů “lásky a štěstí”, díky kterým je rychlejší poporodní regenerace a návrat k fyzické pohodě.
Co ale nastává v opačné situaci? Když kojení nejde “samo” a dítě se špatně přisává? Nebo když kojení maminku bolí?
Maminka může mít z kojení strach
Bolestivé kojení je strašák všech žen, a je častým důvodem omezení či přerušení kojení. Pokud tělo cítí bolest, stává se proces kojení pro organismus zatěžující a vyčerpávající.
Žena zažívá stres a kojit se jí nechce. Pokud se bolest při kojení nevyřeší krátce po porodu, stres a strach se stupňuje, a přechází v nebezpečný chronický stres. Ten s sebou přináší řadu komplikací, které ženu limitují.
Stres může mít zásadní dopady na psychiku i zdraví maminky
Organismus se snaží stres vyrovnat a k tomu spotřebovává více energie — živin a minerálních látek. Obranné mechanismy jsou neustále ve střehu. Tělo se místo regenerace čím dál více vyčerpává. Žena může mít problém s trávením živin, mohou se projevit depresivní stavy, poruchy spánku..
Při stresu organismus vyzařuje také jiné „vibrace“, které dítě zachytí. Při kojení je neklidné, často se ani dostatečně nenapije. Odtahuje se od prsu a pláče. Ve stresu se kojící matce zvýší svalové napětí, zvedne se tlak, začne jinak bušit srdce, dojde ke zúžení cév – tedy i mlékovodů. Maminka se ocitá v začarovaném kruhu.
Dá se to přirovnat k odběru krve. Vystresovaný člověk se někdy dostane do situace, že “nepustí” ani kapku, navzdory tomu, že je žíla “napíchnutá”. Situaci hodně zlepší nahřátí místa a uklidnění. Tedy podobné metody, jako u kojení.
Maminky jsou tedy v rozporuplné situaci. Miminko kojit chtějí, ale zároveň podvědomě utíkají, protože cítí bolest.
Příběh jedné maminky
„Před každým kojením jsem zažívala strach, neboť kojení bolelo. Tak moc jsem se těšila, až malého k sobě přitisknu, ale na to, že to může tak moc bolet jsem nebyla připravena. Při každém přiložení jsem trpěla. Bolest sice po pár minutách odezněla, ale já jsem se přikládání začala bát. Od laktační poradkyně v porodnici se mi dostalo informace, že je bolest normální. Bradavky si prý musí zvyknout a já to musím vydržet. Všechny ženy to přece za nějaký čas zvládnou.
Vydržela jsem to týden, pak už jsem nemohla. Bradavky jsem měla poraněné a tvořily se mi na nich stroupky. Domů jsem si na doporučení od kamarádky pozvala jinou poradkyni. A světe div se, již první přiložení nebolelo. Společně jsme zjistili, že měl syn dvorec málo v puse, a že způsob přisávání, tzv. nažužlávání bradavky, byl špatný. Změnila jsem tedy techniku přiložení a bolest byla pryč, okamžitě, i když bradavky byly poraněné. Ne, kojení se nemá vydržet, ale máme si ho jednoduše užít. “
Jak rozlišit bolest a citlivost?
Existuje jednoduché vodítko, jak rozlišit bolest od citlivosti bradavek, která je samozřejmě vyšší než před porodem. Pokud během kojení změníte grimasu v obličeji, pokud je tam zatrnutí, syknutí, škubnutí, či “au”, tak toto je bolest nikoli citlivost.
Setkáváme se u mnoha maminek s poraněnými bradavkami, kde technika přiložení byla od začátku špatná. Pokud se nezmění technika přiložení, tak se ani poranění nezahojí. Bradavka je stále namáhaná a ragáda se prohlubuje. Řešení je pouze oprava techniky přiložení. Správné přiložení umožňuje kojit bez bolesti, i když je bradavka poraněná.
Řada žen opravdu zažila v prvních dnech na začátku přisátí dítěte bolest, která časem přešla a vycházejí z této zkušenosti, kterou předávají jako fakt. “Vydržela jsem to já, tak je to normální, když jsem pak úspěšně kojila několik let.”
A právě z této osobní zkušenost vycházejí i některé laktační poradkyně. To ale nemusí být váš případ.
Až vám bude někdo tvrdit, že kojení chvíli bolí, že se bradavky musí ošoupat, že se to musí vydržet, tak si raději zavolejte jinou poradkyni.
Přání miminek
Děti po nás nechtějí, abychom pro ně něco vydržely. Chtějí spokojenou mámu. Kojení si máme společně užít s něhou a láskou a ne protrpět.
Vyplňte prosím dotazník Potřeby laktačních poradkyň, který obdržíte mailem.
